Nejdřív museli změnit trasu, protože původní časový plán se ukázal jako pekelný. Nakonec Noid skončil v nemocnici. Pozitivní je, že sestava už je plná, v neděli se k ní přidali Fanánek a Zounar.

  

Sobota 19.06. Změna trasy

Akční porada, která se protáhla do téměř ranních hodin, přinesla rozhodnutí o drobných změnách trasy. Přetížená auta totiž nemůžou v kamenitém terénu jet rychleji než nějakých 30km/h. A protože díky natáčení, přípravě záběrů a následnému balení techniky není průměrná rychlost moc velká ani na silnici, trasu závěrečných dnů trochu měníme.

Při prvních dnech jsme také zjistili, že čtyřkolka sice jede 110km/h, ale tankuje se do ní každých 200km, takže nemůžeme počítat ani s naší závěrečnou, extrémní 700 km dlouhou etapou.

   

Natáčíme na dvě kamery plus několik dalších včetně kamery na motorce, ručních kamer na natáčení rozhovorů, vizitek apod. Postavit vše a domluvit na jeden jediný průjezd trvá třeba 15 minut a zabalit to samé. Času je strašně málo a práce nad hlavu. Při teplotách nad 30 stupňů je jakékoliv čekání v motorkářském oblečení téměř očistcem. Některé záběry, které se nepovedly, se navíc musí opakovat.

Zkrátka je potřeba počítat nejméně s dvojnásobně dlouhým časem, což znamená, že původní časový plán i navzdory jeho velkým rezervám je úplně špatný. Každý den jsme v sedle 12-14 hodin, dojíždíme za tmy, bivaky hledáme ve stresu potmě...

Dnes jsme se proto rozdělili na dva týmy. Jeden landcruiser jel natáčet marocké reálie a cestovatelské záběry pro cestopis. Druhé auto zatím počkalo, až si ráno uděláme servis na motorkách. Kolem osmé pak vyrážíme na spojovací přejezd k plánovanému offroadu kolem skalního masivu Cathedrale des Roches, který je si dvě hodiny jízdy daleko.

   

   

Hezká byla i nabídka srpů nebo bot, trochu to připomínalo styl druhé poloviny 19. století ve střední Evropě, ale jasně, je to jiná kultura, což je třeba respektovat.

Nicméně překvapení na druhé straně tržiště, kde se na stáncích prodávalo maso, se 'rozdýchávalo' hůř. Kameraman změnil barvu, když viděl pod stoly poházené uřezané zvířecí hlavy a čištění střev nožem, kterým trhovec odstranil doslova kus výkalů ze stolu a nůž olíznul.

Naštěstí zbytek týmu dohodnul s policajtem průjezd částí trhu, kterou místní vyklidili, takže jsme měli volnou cestu a ke značnému pobavení místních jsme slavnostně projeli a vypadli z vesnice na krásnou šotolinovou cestu do hor. Ta nás nakonec dovezla až pod skálu, kde jsme chvíli povídali s partičkou místních, kteří si tam vyjeli na výlet s nějakou kopií Jeepu Willis vyzdobeném obrázky velbloudů.

Čekali jsme asi 20 minut, než dorazilo auto. Na tenhle styl ježdění jsme si už zvykli. Motorky jsou zkrátka všude napřed a máme možnost fotit nebo povídat s Berbery, rozdávat propisky, cigarety a bonbony a trávit čas, než dorazí auta, která jsou o to pomalejší, čím těžší offroad jedeme.

   

Každopádně je vidět rozdíl v průměrných rychlostech a vůbec průjezdnosti motorek a aut. Je to nesrovnatelné a pochopitelně to platí i pro předjíždění a průjezdy městy. Přesvědčili jsme je, že pojedeme kolem skály do hor, kde jsou krásné výhledy a možnosti natáčení.

 

Marocká včela rovnou do čela

Vyjeli jsme asi 20km prakticky až nad Cathedrale des Roches a zkoušeli přesvědčit PR manažera a řidiče Toyoty, že bychom mohli pokračovat asi 80km offroadem do Demnate a výrazně si ušetřit čas. Nesetkalo se to s pochopením, protože úkol zněl natočit záběry a vrátit se s nepoškozeným autem i protagonisty do cíle dnešní etapy. Tím je farma uprostřed olivových hájů, kterou provozuje jedna sympatická Češka s přítelem, marockým tuaregem a kde jsme měli domluvené ubytování.

Bylo to asi 200km daleko, přes další masiv plný serpentin, takže nejméně 4 hodiny jízdy. Drtili jsme to, jak to šlo a vypadalo to, že přijedeme výjimečně za světla. Ovšem jak to bývá, všechno naplánované Maroko rychle změní.

Asi 70km před cílem dostal Noid žihadlo od včely přímo do čela. Našla si mrška místo mezi MX brýlemi a krajem helmy - což je asi tak centimetr místa. Bohužel Vašek je na včelí žihadlo alergický a během 15 minut začal otékat. Dostal tři Zyrtecy a potíral si místo Fenystilem, ale moc to nepomáhalo.

Ke všemu ještě Toyotě praskla pravá zadní pneumatika a Petr to musel vyměnit. Posádka auta mu moc nepomáhala. Objevili totiž ve vyloženém nákladovém prostoru zapomenutý meloun a místo opravy je zajímalo, čím ho rozkrojit a jestli krájet klíny nebo plátky.

Po hodině jízdy jsme byli u souřadnic, které jsme dostali SMS. Ovšem široko daleko nebyla známka žádné odbočky. Najeli jsme navíc 20 km, nakonec jsme využili souřadnic navigace, odbočka byla totiž zamaskovaná a z našeho směru jsme ji neviděli. Vašek se při poslední otočce složil úplně, přes oteklé oči už vůbec neviděl a bylo jasné, že nedojede.

V aubergu, který sympatický pár Karolína a Abi provozují, bylo připravené jídlo a odpočatá posádka druhé Toyoty, která natáčela někde u vodopádů Ouzoud a přijeli dávno před námi. Karolína s Abim nakonec naložili Noida do svého auta a odvezli ho 70km do Marakéše do nemocnice, kde dostal kortizonovou injekci a kolem půl třetí ráno byli zpátky.

Neděle 20.06. Fanánek a Zounar přijíždějí

Ráno jsme udělali servis motorek i aut, filmový štáb natočil život v nedaleké typické marocké vesničce a přesunuli jsme se na jednu zahradu v Marakéši, kde budeme spát na zahradě u domu. Ještě čekáme na čtyřkolku a motorku, které se sem převážely spedicí z Tetouánu. Dorážejí jen se čtyřhodinovým zpožděním. Je večer, jedeme pro Fanánka a Martina Zounara na letiště a vyrážíme nasát atmosféru v medině.

Zdroj: Tomáš Kocanda - Moto Cestou Necestou.

Foto: Tomáš Matějovský

---

Doporučit tento článek známému
Jeho email:       Tvůj email:      1 2 3 4 5